Plán zněl jasně: za 10 dní zvládnout dojet do Lisabonu a zpět, omrknout Paříž, vidět trochu z portugalského pobřeží, stavit se na skok v Portu a Bilbau a pokračovat domů přes Dijon, možná Štrasburk. Samozřejmě jsme chtěli vidět co nejvíc pěknejch míst, ochutnat něco z místního jídla a užít si aspoň na chvilku moře. Optimistický plán na to, že naše dvoučlenná skupina má pouze jednoho aktivního řidiče…

Praha – Paříž

(1050 km, 11 hodin)

Vyrážíme koncem července ve středu zhruba v sedm večer a cílem první štace je nablížit se co nejvíc k Paříži, v Pažoutově lůžkové úpravě dospat probdělou noc a ve městě pak za jeden den nasát pařížskou atmosféru. Cesta ze začátku ubíhá docela rychle díky tomu, že si to můžeme přes Německo často frčet neomezenou rychlostí (v Peugeotu 307 :D), ale někde v okolí Heilbronnu si začínáme říkat, že to Německo je nějaký überveliký. U Mannheimu už se modlíme, aby přišla hranice s Francií. A když už tu hranici přejedem, tak přichází první francouzské tankování. Na benzínce nikde nikdo. Zdá se být zavřená. Po chvíli nám dojde, že je to samoobslužná benzínka, kde musíte nejdřív do stojanu vložit kartu, zadat pin, číslo stojanu, pak kartu vyndat a pak až začít tankovat. Pokud byste tam kartu nechali, tak si nenatankujete. Francouzky ani jeden neumíme, anglickýho návodu se nedohledáte, dokonce ani nikoho, kdo by vám tu v noci poradil. A i kdyby vám chtěl poradit, tak vám s největší pravděpodobností bude radit francouzsky. No nic. Po dvacetiminutové časové ztrátě je tankování dokonáno. Vzrůšo na benzínce nás trošku probírá a jede se dál. Okolo čtvrté ráno někde mezi Châlons-en-Champagne a Remeší už to přichází. Spánkový deficit nás dohání v plný síle. Do cíle zbývá cca 150 km. Doplňujeme energii cukrem ve všech jeho podobách a na parkoviště u stanice RER Le-Blanc-Mesnil přijíždíme za svítání okolo šesté ranní. Je to ideální výchozí bod, kde se dospat, ráno se svézt RER do centra města a prožít pak jeden super den v Paříži (víc ve článku tady).

Po dlouhé cestě z Prahy do Paříže jsme si užili krásný den ve městě a viděli jsme ty nej pařížské památky jako Louvre či Eiffelka.

Paříž – Lisabon

(1750 km, čas cesty: 1 den, 1 noc a jedno dopoledne)

Po průzkumu Paříže si dáváme parádní sprchu v dešti a hlavy složíme opět v Pažoutově lůžkové úpravě. Ráno se krásně dospíme a po poledni vyrážíme na další úsek naší cesty. Co se týká francouzských dálnic, nic moc monotónnějšího jsem asi nikdy nezažila. Síť benzínek ve Francii není moc hustá (ostatně my v ČR máme asi jednu z nejhustších na světě, takže nám to tak bude připadat skoro všude v zahraničí) a palivo je tu pekelně, ale PEKELNĚ drahý. V létě roku 2019 dáváme za litr nafty okolo 40 Kč. Kafe v kelímku z automatu na benzínce ve Francii taky docela štípne – cca 160 Kč za 1 espresso, no nekup to 😀

Ujeli jsme přes 6000 km dlouhou cestu autem z Prahy do Lisabonu a zpět a cestou jsme viděli města jako Paříž nebo Bilbao.

Cesta se strašlivě táhne, jedeme cca od 13:00 směr Bordeaux a Valladolid a dál na Lisabon. Nad ránem přejíždíme hranice Španělska s Portugalskem. V tu chvíli nám do cíle zbývá ještě 350 km. Ujedeme dalších sto a okolo šesté ráno zakotvíme vyčerpaní u benzínky poblíž městečka Fundão, kde si nutně musíme dáchnout. Po krásných čtyřech hodinách spánku nás budí denní ruch. Dáváme snídani a pokračujeme. Už jen 250 km a jsme tam!

Natankováno máme ze Španělska, kde je nafta celkem levná, takže jsme za necelé dvě hodinky u cíle. Těsně před Lisabonem chytáme hodinovou kolonu, ale jsme nadšení, že už jsme skoro na místě. Po průjezdu kolonou v úmornym vedru (bůh žehnej AC) ovšem přichází zásadní bod – kde parknout Pažouta, ať máme v noci nerušený pohodlíčko. Objíždíme město a po dlouhym hledání se rozhodujeme pro neplacené parkoviště v ulici Rua Sanches Coelho nedaleko stanice metra Entrecampos a vyrážíme na průzkum města.

Ukážu vám, kde všude se dá v Lisabonu a jiných evropských městech spát v autě a podělím se o své zážitky z cest.

Když se na noc vracíme, zjišťujeme, že jsme parking nevybrali úplně nejlíp. Každý dvě minuty nám nad hlavama prolítne letadlo, div nám nerozčísne účes. Ups! Ještěže mám s sebou špunty do uší! Ráno tak před dalším dnem ve městě radši měníme místo na přenocování. Pažouta parkujeme v centru na placeném parkovišti u pobřeží (v blízkosti bus stanice Alfândega), kde máme pohodlíčko a můžeme odsud vyrážet pěšky na další atrakce.

Co všechno můžeš v Lisabonu podniknout najdeš ve článku: 10 důvodů, proč navštívit Lisabon.

Do Lisabonu jsme autem dojeli za několik dní a cestou jsme si udělali jednodenní výlet do Paříže nebo Bilbaa.

Lisabon – portugalské pobřeží – Bilbao a okolí

(1100 km)

Z Lisabonu po pár dnech odjíždíme směrem na západ užít si trochu moře. S přenocováním v autě kdekoliv u portugalského pobřeží nemáme žádný problém. U vody se nám vždycky tak libí, že po pár dnech na nádhernejch plážích už nás začíná tlačit čas, tak vynecháváme i původně zamýšlenou zastávku v Portu a přejíždíme rovnou do baskického Bilbaa, které prostě musíme vidět! Přenocování v Bilbau v autě je poměrně snadná záležitost. Z centra města stačí vyjet do okolních kopců a máte pětihvězdu s parádní vyhlídkou.

Portugalsko má jedny z nejhezčích pláží a dá se u nich spát v autě s výhledem na moře.

Po Bilbau nám zbývá už jen pár dní a musíme počítat s ukrutně dlouhou cestou domů. U moře v Portugalsku se nám tak strašně líbilo, že jsme se rozhodli na poslední dva dny před cestou usídlit zase na plážích – tentokrát v Baskicku a vynechat tak původně plánované zastávky v Dijonu a Štrasburku. Na plážích v okolí Bilbaa nejsme zdaleka sami, koho napadlo spát v autě. Na placených parkovištích přímo u pláží je zakázáno parkovat přes noc, takže se všichni s bydlíkama a autama na noc přesouvají na odpočívadla lemující pobřežní silnici. V sezóně je tu dost našlapáno, ale místo na spaní v autě se najít dá. Jen nečekejte žádný velký soukromčo.

Projeli jsme autem Portugalsko, Baskicko i kousek Francie, viděli jsme krásná města i super pláže a neutráceli jsme za ubytování.

Bilbao – Praha

(1950 km, čas: 27 hodin)

Celý výlet zakončujeme opět super dlouhou cestou k návratu do reality. Bylo to skoro NE-KO-NEČ-NÝ. Někde ve Francii (a upřímně řečeno kvůli míře únavy na levelu 10/10 nejsem schopná říct kde přesně) přenocujeme na příjemnym odpočívadle. Cesta domů z Baskicka nám trvá krásných 27 hodin včetně spánku a všech krátkých zastávek.

Původní plán jsme museli trošku překopat, vynechali jsme na zpáteční cestě města ve Francii a místo nich radši viděli pláže ve Španělsku. Občas jsme vypadali jako chodící zombíci, moc jsme toho za 10 dnů bydlení v autě nenaspali, ale užili jsme si svobodu a na nikoho a na nic jsme se nemuseli vázat. Víc o našem bydlení v autě najdeš tady .

Určitě bysme dali přednost tomu, mít na tuhle cestu delší dobu, jet na pohodičku a v klidu si užít víc míst. Počet zbývajících dnů dovolený v práci se ale neúprosně krátil a museli jsme to zvládnout za tak krátkou dobu.

Bylo to týrání řidiče? Jistě bylo. Tímto mu nekonečně děkuju za to, že to se mnou zvládnul. A stálo nám to všechno nepohodlí za to? Jistojistě stálo a těším se na další cestu!

Suma sumárum:

Stupeň spokojenosti:10/10
Najeto:~6000 km
Počet nocí v autě:10
Počet nocí v hotelu:0
Počet nových zážitků:∞